Příznivé podněty pro evropskou fotografii

19. ledna 2010 v 23:42 | Denisa Schneiderová
Komorní tvorba pražského fotografa Lva Pavlucha, žáka malíře, filozofa a historika umění prof. Aloise Pitrmanna, je naprosto nadčasová, o to již dnes není pochyb. Je založena na ojedinělém cítění autora a jeho schopnostech dokonale pochopit psychiku modelky a její momentální duševní rozpoložení. Proto dosahuje velice atraktivního, idealizovaného výsledku v rámci své touhy po absolutní kráse.
Studijní zájem o barokní kulturu vyústil do jedné z hlavních linií Pavluchova fotografického rukopisu - jemného "barokního" šerosvitu. U řady snímků je patrná určitá míra secesní dekorativnosti, ale nejpříznačnějším typem zůstává "půlaktová meditativní podobizna", kdy dominuje síla výrazu při propojení klasické podobizny a decentního půlaktu.
V současné převažující výtvarné produkci experimentální či rádoby avantgardní fotografie zaujímá konzervativní, klasická a na jakýchkoli trendech nezávislá tvorba Lva Pavlucha výjimečné postavení. Jako jeden z mála našich umělců navazuje na odkaz nejvýznamnějších tvůrců černobílého fotografického aktu (Zycha, Drtikola, Borovičky, Stibora, Kuščynského). Některými kritiky a historiky výtvarné fotografie jsou jeho dosavadní práce považovány za uměřený a vkusný protipól efektních, křiklavých a tvrdých snímků většiny známých českých fotografů, což ovšem zdaleka není způsobeno jen důsledným a výhradním využíváním přírodního osvětlení. Pavluchova díla vynikají kultivovanou jednoduchostí, někdy až cudnou jemností, čistotou výrazu, harmonickou rovnováhou intelektuálního poselství, citu a estetického působení. Střídmý staromistrovský přístup upoutává zvláště citlivější diváky - náročnější ctitele výtvarného umění.
Samostatně začal Lev Pavluch vystavovat v polovině devadesátých let (SRN), v České republice svou tvorbu prezentuje od roku 2002. Dosud nejrozsáhlejší přehlídka aktů (v pražském klubu Golem, 2005) přinesla nejuznávanější díla vytvořená v období 1985-1989 a zároveň i výběr z autorovy druhé tvůrčí etapy po roce 2000. Galerie ve Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze-Žižkově se stala dějištěm poslední významné prezentace fotografovy tvorby (podzim 2005) s názvem "Tajemné fluidum ženského aktu a podobizny".
Pavluchovy kompozice nalezneme především v galeriích zaměřených pouze nebo přednostně na malbu, což je logické vzhledem k malířskému vyznění některých snímků. Jeho tvorba však přináší vítané podněty i v evropském kontextu, neboť v posledních desetiletích jsme marně čekali na vzácný případ uměleckého fotografa, jenž by svou původností potvrzoval historií prověřenou pravdu: skutečně moderními se můžeme stát tehdy, jdeme-li vlastní cestou bez ohledu na dočasné módní směry a vlivy.

V Berlíně dne 10. ledna 2010
Denisa Schneiderová, Ph.D.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Tamara C. Tamara C. | 23. října 2010 v 22:25 | Reagovat

Tvorba fotografa nese v sobě rysy
aristokratické elegance.Výtvarné fotografie jsou neobyčejně emocionální,
což je výsledkem hlubokého procítění a
úvah.Jeho díla se vyznačují jasností,
mimořádným půvabem,přirozeným výrazem a
okuzlující plastičností,avšak nezobrazují reálný svět,nýbrž svět ideální,zdánlivý,vyjadřující touhu mistra po ideální kráse.
Svou tvorbou je Lev Pavluch jednoznačně
pro následující generace příkladem.
                    C.T.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama